Červen 2016

Titulek článku musí obsahovat aspoň jedno písmeno nebo číslo, ale nesmí obsahovat pouze čísla.

9. června 2016 v 18:03 | S
Má to ještě cenu? Nevím a vím zároveň, váhám a nekonečně konám rozhodnutí.
Rozházené papíry, zmatená mysl, zmatený smysl. Prázdné fráze, blikající světla a hlasité ticho. Bolavé myšlenky, ubíjející stereotyp a nehynoucí touha být normální.


S láskou

9. června 2016 v 17:59 | S
Ležím na zemi. V hlavě ústřižky, kusy ničeho. Fráze, které stojící samostatně nemají žádnou hloubku. Ztrácí na hodnotě a zanikají. Končetiny ochablé, slabé, neschopny pohybu.
Venku neprší, venku pláče. Obloha bledá, jako kdyby slunce již nikdy nemělo vyjít. Stromy prohýbající se pod silou chladného větru beznadějně hledající úkryt. Mlhy dožadující se pozornosti, prázdné lesy s ozvěnou ticha. Obchody naplněné lidmi k prasknutí, kteří se mihotající se z jednoho místa na druhé, pomalu ztrácejí svůj stín, jako kdyby den měl všehovšudy pět minut. Domy s tlustými zdmi sobecky vstřebávající teplo jako kdyby na nikom jiném nezáleželo.
A potom jsem tu já, bezúčelně existující, pořád dokola si kladoucí tytéž, pořád dokola píšící o tom stejném.
Je pravda, že už mě to unavuje. Unavuje mě psát o temných chladných pokojích s pocitem neustále se přibližujících stěn, které mají představovat metaforu mého života.
Chci psát o rozkvetlých krajinách, vlahém letním vánku při večerních procházkách, o vůni vzduchu před deštěm a po něm a o barvě květin za soumraku.
Ale všechno jsou to jenom iluze, nic z toho nezní reálně.
Nezní, protože ta prázdnota, chlad, přibližující se stěny, zvuk sténajícího větru za oknem a křičící sirény jsou důsledkem Tvé nepřítomnosti.