Listopad 2013

Nové začátky

14. listopadu 2013 v 22:15 | S
Když si pročítám zpětně svůj poslední článek, uvědomuju si, jak strašně moc se toho změnilo. Nové začátky rozhodně nebyly takové, jaké bych si je kdy představovala. Cítila jsem se tak beznadějně, jak nikdy v životě. Nevěděla jsem, jak proti těm pocitům bojovat, jak se zbavit strachu, co svíral mé hrdlo. Strachu z budoucnosti....
První měsíc ve škole byl peklo. Byla jsem naprosto demotivovaná a neschopná se zařadit do chodu nových věcí. Postupně se z toho snažím dostávat, nemyslet na moc věcí naráz, dávat si přestávky... Myslet i trochu na sebe, na svůj život, protože jak jsem měla zatím úspěšně šanci zjistit, čas letí.

A ne v tom klišé smyslu. Myslím to naprosto vážně. Do slova a do písmene. V pondělí přijdu do školy, mrknu a je středa a potom už absolutně nemám pojem o čase. Nutí mě to přemýšlet o mém životě, o jeho smyslu. O tom, jak ho v podstatě marním, že s ním nic nedělám a že se všechno vleče v hrozně stereotypně, bez špětky něčeho osobitého, co by mu dodávalo to kouzlo.
Jenomže pak si vlastně uvědomím, jak hrozně jsem za ten stereotyp vděčná. Dává mi ten, ještě nedávno, ztracený pocit klidu. Miluju své vlastní soukromí, můj pokoj, potřebuju svůj vlastní prostor pro myšlenky, nápady a mám pocit, že pro to zkrátka je toho místa čím dál míň. Kvůli škole, kvůli lidem... Nechci, aby mě ani jedno z toho kdy připravilo o to, čeho si vážím nejvíc, o svou osobnost, o věci, který nadevše miluju.
Před nástupem na gymnázium jsem si sama v sobě řekla, že se nechci emočně vázat na lidi. Vím, že jsem to párkrát udělala, spíš podvědomě, nebylo to o tom, že bych si uvědomovala, jak moc mi na jistých lidech záleží. Ale to, že mě spolužáci v hodně ohledech zklamali jsem si uvědomovala až moc a bylo mi to hodně líto. Nechtěla jsem zažít to samé. Nechtěla jsem se přetvařovat.
Ale vlastně jsem přišla na to, že to zase dělám. A asi mi to možná ani tolik nevadí, protože mi to dodává sílu, kterou nemám, která mi chybí.

Což mě přivádí k písničce, ve které jsem se našla. Hrozně dlouho jsem si přála najít nějakou, ve které bych se našla, všechny svoje pocity, sama sebe a nikdy se mi to doopravdy nepovedlo. Až teď.

Topím se sama v sobě
já, proti sobě samé - to byla vždy má největší válka

Jen chci být konečně celá, abych tě k sobě mohla pustit.
Jen chci být celá.
Kde je má sebekontrola?
Kde je?!

Přemýšlela jsem, že tohle by mohl být můj konec.
Kdo je ta osoba, na kterou se dívám v zrcadle?
Dostala jsem se tak daleko, myslela jsem, že jsem silná,
pravda ale je, že jsem se krmila moc dlouho jen lží

Tohle je moje neřest, to jsem já, slabá.

- Memphis May Fire - Vices



Přeju si, aby mi určitý věci začaly dávat smysl. Abych konečně viděla smysl ve věcech, který dělám, ten opravdový. Přeju si přestat se nenávidět za něco, co nemůžu ovlivnit.



Tak třeba až budou padat hvězdy.