Nyctophilia

5. srpna 2013 v 13:25 | Sáároušš |  Proudy a hroudy myšlenek
Sepsáno dnes v brzkých ranních hodinách
V těchto bezesných nocích, kdy je spánek to poslední, čím by se dal zaplnit časoprostor, sedím na posteli, sama. Kapky deště jemně dopadají na okenní římsu, tečou po skle a lemují okno zvenku. Obloha zatažená, šedá, jako kdyby slunce již nikdy nemělo znovu vyjít. Odsud to vypadá, jako kdyby byla nad Zemí veliká blána, oddělující nebe od Vesmíru.
Přemýšlím o hodnotě člověka jako takového, o jeho údělu, osudu a andělská hudba v podobě křičících sirén mi zní do uší. Myšlenky mám jako střípky, pořádně do sebe nezapadající, jak moc zmateně se cítím.
Je to jako kdybych sem nepatřila - byla z jiného Vesmíru, jiné dimenze. Často se přistihávám sama sebe ptát, co tu vlastně dělám. Někdy nesnáším pohledy do budoucnosti, jindy se jí nechávám unést, protože věci mnohdy již nikdy nebudou stejné a minulost nebude součástí budoucnosti. Často se bojím v životě pokračovat dál, protože mám obavy, že určité skutečnosti nebudu moci unést - že mě pohltí strach a já se v něm usadím jako roky očekávaný návštěvník.
Noci, jako jsou tyhle, mi přinášejí komfort, protože si můžu střípky ve své hlavě v klidu poskládat dohromady a necítit pocit viny.
V nocích, jako jsou tyhle, spánek přestává být možností.

Vím, kolik času uběhlo od mého posledního příspěvku a taky vím, že bych se měla svým způsobem stydět. Ale než abych seděla před blikající obrazovkou a snažila ze sebe něco mermoumoucí dostat...To mi také nepřišlo jako vhodná možnost.
Inspirace je v poslední době jedna z věcí, které schází a já se cítím hodně provinile. Ale snažím se to nehnat, snažím se zůstat v klidu, poslouchat hudbu a doufat, že přijde. Je to jedna z věcí, které věřím, jedna z věcí, která se natolik stala součást mě, že bez ní nemůžu žít.
Ona je já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emm Emm | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 23:59 | Reagovat

*high five*

Vždycky nesnáším pohledy do budoucnosti. Budoucnost neexistuje.

Stroj času, prosím...

2 Venduleee Venduleee | Web | 10. srpna 2013 v 0:51 | Reagovat

Jé, článek. :)

Mám to asi trochu podobně. Ale teď o prázdninách mívám spíš stavy, které se úplně nejlíp dají zařadit do složky "Deprese".
Občas přijde noc, kdy se přemýšlí hezky, a pak z toho mívám takový zvláštní klid. Tyhle noci mám ráda.

Je dobře, že se ze sebe nesnažíš články vymáčknout, když to nejde, přesto jsem ráda, že jsi něco napsala. Bála jsem se, že už to tu navždy zmlklo.
A teď si taky uvědomuju, že jsem strašně trestuhodná, protože jsem tu už strašně dlouho nekomentovala.

3 Sáároušš Sáároušš | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 23:48 | Reagovat

[2]: Děkuju moc za komentář, potěšil :) Nemusíš mít pocit viny; však taky nebylo nic, co by se dalo komentovat.
Složka deprese by se u mě děly taky dala pěkným způsobem nashromáždit, kdybych začala psát dříve, nebo lépe řečeno, kdyby se ke mně psací múza dříve dostala. Ale nechci, aby to znělo jako výmluva.

Jinak jsem si všimla, že jsi se vrátila ke svému zelenému blogu :) Změna je fajn, akorát to byl trošičku šok, nečekala jsem to...
Ale taky rozhodně musím něco okomentovat;)

4 Venduleee Venduleee | Web | 13. srpna 2013 v 13:01 | Reagovat

[3]: Jo, bylo mi smutno. Proč šok? :D

5 Sáároušš Sáároušš | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 14:26 | Reagovat

[4]:no protože vím, že jsi psala, že je málo pravděpodobné, že by jsi se ke svému zelenému mohla kdy vrátit... A přijde mi, že uběhla poněkud krátká doba... Tak mě jen zajímalo, co tě přinutilo :)

6 Venduleee Venduleee | Web | 14. srpna 2013 v 15:46 | Reagovat

[5]: To je poněkud složitější...
Řekněme, že se toho mezitím z mého hlediska hodně událo a to mě trochu změnilo. Což se mi na konci toho období přestávalo líbit, spolu se směrem, kterým mi došlo, že směřuji (od desíti k pěti), tak jsem pak nad tím hodně přemýšlela. A přišlo mi, že předtím to bylo lepší. Tak jsem se vrátila.
...a blog celkem souvisí s mou psychikou.

7 Sáároušš Sáároušš | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 21:33 | Reagovat

[6]: Asi rozumím. Zajímavý úhel pohledu.

8 killdren killdren | 19. října 2015 v 1:04 | Reagovat

zavidim ti ako dokazs svoje myslienky a pocity dostat do formy textu ... ja to nedokazem a toto mi vyrazilo dych .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama