Konce?

13. srpna 2013 v 14:52 | Sáároušš
...dnes je poslední den, kdy se ještě můžete dívat dozadu. Ale od zítřka... Už jen dopředu.


Tato věta mi zní jako ozvěna v mysli, protože je jedna z mála, které si pamatuji ze závěrečného proslovu naší učitelky u nás ve třídě.
Jinými slovy to bylo něco jako: ,,Dnes ještě můžete vzpomínat, ale zítra zapomeňte, co všechno jste tady prožili a dívejte se už jen a jen do budoucnosti."
Ne, sakra. Nepřijdu si připravená na nic z toho, co řekli, že nás čeká. A asi je to normální. Mělo by být. A to je pravděpodobně to, co mě na tom štve nejvíc, protože já normální nejsem. Co to vůbec je? Co se dneska považuje za normu? Každý je svým způsobem divný, jen málokdo si to dokáže přiznat, přijmout to za část sebe.
Ale to abych zase někam neodbočila.

Chtěla jsem tu mluvit o koncích. O tom, že všechno někdy končí, že nic netrvá věčně. V posledních letech jsem si tenhle fakt hodněkrát dokázala a vždycky byl bolestivý. Vždycky bylo neskutečně bolestivý přiznat si to sama v sobě, akceptovat to.
Kéž by to fungovalo stejným způsobem i s psychickou bolestí. Mám pocit, že některé rány se nikdy nezahojí. Že je to čas, který rány zahojí, je jenom fráze. Jizvy zůstanou vždycky. Časem je jen přestaneme vnímat, stanou se součástí nás. Postupně si na občasnou bolest zvykneme.
Ale taky věřím, že pokud něčemu doopravdy věříme, je to možné. Takže pokud si je někdo například jistý tím, že čas zkrátka všechno zahojí a bude se toho držet, tak mu to jako jeho vlastní forma uzdravení bude fungovat.
Ale s každým koncem taky přichází jakási forma přivyknutí. Časem si prostě na absenci jistých věcí, lidí, zvykneme. Není to tak těžké, když věříte. :)


Ale stejně mám pocit, že jsem se trochu odklonila od toho, o čem jsem chtěla psát původně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendula Vendula | Web | 9. listopadu 2013 v 20:36 | Reagovat

Když jsem to četla poprvé, nenapadlo by mě to. Když jsem to pak četla několikrát za těch pár měsíců, říkala jsem si, že prostě doufám, že to chápu špatně. Vážně doufám, že to chápu špatně. (Nekonči, prosím...)

Odpověděla jsem konečně na ty otázky, cos mi kdysi položila, a spojila je ještě s jedním řetězákem, co se ke mě dostal. Pokud to chápu špatně a chtělo by se ti ještě něco psát, tak ti nabízím  zapojit se. Tvoje odpovědi by mě velmi zajímaly...

Hmmm... vyznívá to... naprosto divně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama