Srpen 2013

Konce?

13. srpna 2013 v 14:52 | Sáároušš
...dnes je poslední den, kdy se ještě můžete dívat dozadu. Ale od zítřka... Už jen dopředu.

Očekávání jsou na nic

12. srpna 2013 v 0:18 | Sáároušš
Když se podívám na seznam věcí, které jsem chtěla dokončit o prázdninách, nutí mě to smýšlet o svém životě jako o neskutečně prázdném. Ono logicky by mě to mělo nutit smýšlet o něm přesně opačným způsobem; ale já vím, že jsem se na všechno svým způsobem vykašlala, že jsem spoustu věcí něudělala nebo je neudělala tak, jak jsem doopravdy chtěla. Že produktivita a kreativita moc za své tentokrát nevzaly. I když právě teď byl ten nejlepší čas.

Nyctophilia

5. srpna 2013 v 13:25 | Sáároušš |  Proudy a hroudy myšlenek
Sepsáno dnes v brzkých ranních hodinách
V těchto bezesných nocích, kdy je spánek to poslední, čím by se dal zaplnit časoprostor, sedím na posteli, sama. Kapky deště jemně dopadají na okenní římsu, tečou po skle a lemují okno zvenku. Obloha zatažená, šedá, jako kdyby slunce již nikdy nemělo znovu vyjít. Odsud to vypadá, jako kdyby byla nad Zemí veliká blána, oddělující nebe od Vesmíru.
Přemýšlím o hodnotě člověka jako takového, o jeho údělu, osudu a andělská hudba v podobě křičících sirén mi zní do uší. Myšlenky mám jako střípky, pořádně do sebe nezapadající, jak moc zmateně se cítím.
Je to jako kdybych sem nepatřila - byla z jiného Vesmíru, jiné dimenze. Často se přistihávám sama sebe ptát, co tu vlastně dělám. Někdy nesnáším pohledy do budoucnosti, jindy se jí nechávám unést, protože věci mnohdy již nikdy nebudou stejné a minulost nebude součástí budoucnosti. Často se bojím v životě pokračovat dál, protože mám obavy, že určité skutečnosti nebudu moci unést - že mě pohltí strach a já se v něm usadím jako roky očekávaný návštěvník.
Noci, jako jsou tyhle, mi přinášejí komfort, protože si můžu střípky ve své hlavě v klidu poskládat dohromady a necítit pocit viny.
V nocích, jako jsou tyhle, spánek přestává být možností.