Slečna Jekyll/Hyde

1. února 2013 v 22:27 | Sáároušš |  Moje vlastní tvorba
Inspirováno písní Mz. Hyde od Halestorm a knihy Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda


Každý den. Každý večer. Beze změny. Stereotyp. Časová smyčka. Není úniku.

Stojím před zrcadlem, dlaněmi opřená o umyvadlo. Zírám na svůj odraz na zrcadla. Z druhé strany na mě civí někdo jiný. Tahle scéna se opakuje každý večer, kdy mám pocit, že ta, která prochází chodby stále stejné budovy, civí do očí těm stejným lidem, ten stejný, ničím se nelišící den, vlastně nejsem já. Kdo jsem já? A tak jako pokaždé, si beru do ruky odličovací krém a ubrousek. Pomalu a pečlivě odstraňuji svou první nalíčenou část. Oči, nos, obličej. Ale jen do poloviny.

Teď zírám na dvě kompletně jiné půlky, které ale dohromady vytvářejí celistvou osobu.
Ta první, slečna Jekyll, mi připomíná mou temnou minulost. Moje dny, kdy jsem se modlila, aby dnešek skončil, já ho přežila a mohla čelit zítřku. Dny, kdy jsem se stěží dokázala postavit a propadala jsem nočním můrám v mé hlavě. Žádná z nich nebyla reálná. A já jsem bojovala, abych jim neuvěřila.

Ta druhá, slečna Hyde, je silná, sebejistá, cílevědomá a chytrá. Její oči jsou past, do které se chytne každý, kdo vzdoruje. Slečna Hyde je všechno, čím kdy mohla druhá půlka být. Čím se kdy mohla stát. Ale přesto v sobě má něco z Jekyll. Mnohdy se cítí být nepochopená, uvězněná v sama sobě. Nikdy doopravdy neutekla. Slečna Hyde by nikdy neměla šanci stát se kompletní oddělenou osobou. Ne bez Jekyll.

Jsem vděčná oběma svým půlkám. Dělají ze mě, kým jsem. Definují mě.
Popadám ubrousek a postupně tedy odličuji i zbytek svého obličeje. Dívám se na sebe. Na tu slabou, vyděšenou, nic nechápající osobu. Ztratila respekt už hodně dávno. Ale nikdy nemůže být nahrazena.

Každý den. Každý večer. Beze změny. Stereotyp. Časová smyčka. Není úniku. A už ani návratu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama