Ty lepší dny...?

12. října 2012 v 15:40 | Sáároušš
Vždycky mi vymýšlení nadpisu zabere víc času, než pomalu celej článek dohromady. Takže pokud vám názvy přijdou lehce mimo mísu, tohle je ten důvod.


V poslední době celkem dost čtu, což se mi zdálo paradoxní, vzhledem k tomu, kolik jsem čekala, že bude učení. Takže toho využívám plnými doušky. Ale ono to zas přijde...
Teďka momentálně čtu Květy zla od Charlese Baudelaire, což je podle mé učitelky kniha pro temné romantiky. No... Jsou to básně, kterým jakožto jedním z literárních žánrů moc neholduji a nejsem s nimi ztotožněna.
Ale přesto mám jaksi své důvody, proč se nezvednout, nevzít knihu a nevrátit ji zpět tam, odkud jsem ji vzala, nepřenechat ji v knihovně nějakému zkušenějšímu, odhodlanějšímu čtenáři, který z ní bude mít víc, než já. . Tak nějak uvnitř cítím, že ty básně mě mají někam posunout, pomoct mi něco pochopit....
Dále moje čtecí mánie pokračuje knihou Osada, bratrance mé kamarádky, což je neuvěřitelně napínavá detektivka. Jsem opravdu vděčná, že ji čtu, zároveň mi to připomnělo, jak moc bych já sama chtěla psát knihu. Snažila jsem se o to jednu dobu, ale můj pokus skončil jako jedenácti stránkové "něco", co ani není dokončené. Což mě názorově dostalo někam "mezi". Jakože bych ráda někdy na(psala) knihu, ale asi mi to nepůjde. Zatím spíš věřím souboru povídek a možná existenčních úvah.
Mimo jiné jsem ráda, že toho ve škole tento týden moc nemáme, ovšem zase mě začínají přepadat "Missing things" stavy. Chybí mi ty každodenní prázdninové noci, kterým vládla Akta X, ty večery naprosté pohody, klidu, klidného psaní, zamýšlení... Chybí mi psaní a prakticky nekonečná inspirace, chybí mi ta bezstarostnost.
"Missing things" taky podpořilo, když jsem si prohlížela své starší fotky nahrané na Twitter. Většinou to byly (a pořád jsou) nějaké postřehy, nové věci, na které jsem pyšná a tak podobně. Rozvířilo to mé myšlenky a vtáhlo mě to do těch dní, který miluju a na který mám tak strašně málo času poslední dobou. A inspirace.
Krom "Missing things" je to i částečně "Missing people", konktrétně jednu mou nejlepší internetovou kamarádku. Měly jsme strašně moc plánů, který budem dělat během prázdnin, chtěly jsme si zavolat přes Skype a popovídat si, koukat společně na Castla.... Nic z toho nám bohužel nevyšlo. Protože prostě na to jsou prázdniny moc krátký.
Taky už skoro vůbec nechodím na Facebook. Nemám tam co dělat a je to spíš o lidech potřebujících mě, než vlastně o mně potřebujících je. Je mi líto, že pomalu, ale jistě klesá podpora mých názorů ze strany kamarádů. Většinou to bývají hloupé narážky, ale já se nechci donekonečna schovávat sama v sobě, chci říct, co si myslím, za každé okolnosti, ať už by se mělo stát cokoliv.
Chci vypadnout někam pryč. Někam, kde mi bezstarostnost nebude činit problém. Ale na tom kde, to pravděpodobně nesejde...

Deníkové dny - tahle fotka je pořízena už dost dávno a i když to z ní není asi moc vidět, připomíná mi, že můžu dělat co chci.

London 2012 - prázdninová, připomíná mi můj sen dostat se do Londýna ^^

Sluneční svit

Field Of Innocence

Pretty much me

Bouřka...?

Lepší já s piercingem ve rtu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama