Táhne se to...

17. září 2012 v 18:47 | Sáároušš
Cítím se jako pytel něčeho neidentifikovatelného, což je zapříčiněno školou a nic moc toho nesesmolím, což je také zapříčiněno školou.
Přijde mi, jako kdyby všechno bylo z nějakého důvodu špatně. Není mi dobře, asi budu brzo nemocná. Venku to má všechno takovou nezdravou tmavou barvu. Což mám normálně ráda a nevadí mi to, ale když v tomto nezdravém počasí musím dělat věci do školy...
Říkám věci, který nedávaj smysl. Zrovna dneska jsem se na pět minut zasekla opakujíc slovo "neidentifikovatelné", s tím, že mi to vůbec nešlo říct a strašně moc jsem to komolila.
Normálně v těchto chvílích, kdy mi nic nedává smysl, poslouchám hudbu, ale tak nehorázně mi třeští hlava a co je na tom smutnější je to, že je to pravděpodobně z příliš hlasitého poslouchání hudby. Čemuž se mi nechce věřit. (A to jsem se zrovna zamilovala do Lany del Rey a jejích písniček. To se může stát jenom mně).
Četla jsem si svůj současný deník, který je pro mě něčím jako útočištěm pro mé pocity, když z nějakého důvodu nemůžu psát na počítači. Přijde mi, že je to více emotivní a prožité, když se píše v deníku, než když píšete na počítači. Ale za to je to o to osobnější.
Záznamů jako takových tam moc není, ale za to jsou všechny strašně osobní a prožité, přesně vím, jak jsem se cítila, když jsem je psala....
Ve škole jsem se hodně dlouho cítila špatně, tak trochu zjišťuji, že jsem za své připomínky, které nikomu neubližují, podotýkám často posílána někam. Ale k mémo překvapujícímu zjištění mám možnost se v ní KONEČNĚ nějakým způsobem projevit a to tím, čím bych to nikdy nečekala - psaním. Od určité mě zatím neznámé doby budou každý měsíc vyhlašována témata, která by mohla být zpracována v jakékoliv literární formě. Na konci roku to dílo, které bude nejlepší, bude zároveň publikováno v určitém magazínu. Tak mi držte palce.
V tomhle článku je strašně moc věcí najednou, nesmyslně na sebe navazují a ajá se za to omlouvám, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat.


Nakonec bych tento článek a fotku chtěla věnovat všem, kteří odtud chtějí často vypadnout na nějaké klidné místo, kde si budou moci dělat, co chtějí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rionka rionka | Web | 30. září 2012 v 6:10 | Reagovat

Tou fotkou jsi mi připomněla moje klidné místo. S modříny a vysokou trávou a blýskavým kamením v lomu. Škoda, že léto tak rychle uteklo.

2 Sáároušš Sáároušš | E-mail | Web | 30. září 2012 v 9:43 | Reagovat

[1]: To jo. Teď nemám čas pomalu vůbec na nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama