Přání

2. srpna 2012 v 14:40 | Sáároušš |  Moje vlastní tvorba
Mám hrozně moc věcí, nedopsanejch, který bych ráda co nejdřív sdílela, ale je to těžší, než se zdá a někdo mi poradil, že bych to možná měla nechat otevřené, aby si nad tím každý popřemýšlel podle svého. Takže z toho vyšla další menší úvaha.
Teď momentálně sedím v internetové kavárně, jsem u babičky, bez pravidelného internetového připojení. Takže se budu muset spokojit s tímhle.
Mám v plánu nějaké obrázkové články, protože jsem hodně fotila, ale rozhodla jsem se, že je sem dám všechny dohromady. Vyšly z toho moc pěkné kousky, na můj údiv. Pošlu je sem všechny, až se dostanu domů. Ale už nebudu kecat a rozkliknutím na celý článek si tu úvahu budete moci konečně přečíst :).

Kdyby k vám jednoho dne přišel džin a vy byste si mohli přát tři jakákoliv přání, jaká by to byla?
Já v tom mám poněkud jasno. Alespoň jedno přání z toho bych obětovala na úkor všech a ty dvě pro sebe. Pokud bych měla mluvit o přáních na úkor všech, může mě napadnout spoustu věcí, než pouze jedna. Bohužel náš svět je už tak zkažený, špatných věcí se děje tolik, že bych si možná nakonec měla i přát všechny tři přání na úkor lidí. Protože konec konců patřím mezi ně i já, i tohle je svět, ve kterém žiji, můj svět.
Takže abych se k tomu teda dostala. Jako první věc bych si přála světovej mír. Možná, že to zní trochu jako klišé, ale unavuje mě fakt, že třeba v Americe ještě pořád není vyřešená rovnoprávnost černochů s bělochama a to už je doba Martina Luthera Kinga nějakou dobu za náma. Ironie je, že sama Amerika má za prezidenta černocha.
Války, co se vedou v takových zemích jako je Afghánistán, by už taky měli skončit. Umírají i lidi, kteří si to nezaslouží a kvůli čemu? Kvůli ničemu. Konflikty se už dlouhou dobu neumí řešit normálně a obávám se, že řešení problémů mezi zeměmi válkou se už stalo taky jednou z lidských přirozeností. Alespoň částečně. Vždyť jak dlouho už známe z dějepisu války? Jsou to právě ty války, kvůli náboženství a všem možným rozdílům.
Jako druhý přání bych chtěla...
Přiznávám, že po vyřknutí prvního přání bych si moc nebyla jistá, co si přát jako druhé. Možná, že světový mír by mohlo vyřešit jakékoliv problémy a spory, co mezi sebou lidi mají a jakékoliv zkaženosti. Stačí se nad tím zamyslet nad hlavními problémy naší doby. Kdyby bylo možné zavést v naší zemi světový mír, lidé by se brali navzájem rovnoprávně, což znamená, že by nedocházelo k žádným potyčkám, které by nevedly k válkám a zároveň k úmrtím. Takže bych si zbývající dvě přání mohla nechat pro sebe.
Jako druhé přání bych si přála zhubnout. Snažím se o to už delší dobu, a i když se mi něco zhubnout povedlo, pořád nejsem spokojená a přijde mi, že ani být nemůžu. Snažím se té iluze zbavit.
A možná, že právě to je smysl života. Dosáhnout věcí, které bychom si hrozně moc přáli, protože nic nelze obejít pouhým vyřčením něčeho, co chceme.
Žijeme v tomhle světě jako součást nějaké skládačky, je důvod, proč jsme tady. Což znamená, že máme právo ho měnit podle sebe a je možné ho nějakým způsobem přizpůsobit potřebám a přáním všech.
Ovšem je otázka, jestli máme odvahu podrobit se takovému riziku, jestli chceme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama