Osud

2. srpna 2012 v 14:44 | Sáároušš |  Moje vlastní tvorba
Jak silná se po mně v životě chce, abych byla? Jak silní bychom měli být, abychom mohli překonat překážky a úskalí v životě, které se pro nás chystají? Kdo je chystá? Pokud Bůh, z jakého důvodu to dělá? Zkouší naši trpělivost, pozoruje nás shora a čeká, jak se zachováme?

Je možno žít dvojí život? Kdyby takhle bylo možné žít doslova, mohli bychom konečně vyřešit onu zapeklitou otázku, která se týká osudu a to, zda existuje a zda je možno jej obejít. Jedna naše půlka by se rozhodla čelit jednomu rozhodnutí a ta druhá druhému. Kdyby se takto rozdělily, sešly by se nakonec na stejném místě a pokračovaly v životě, jako kdyby se nic nestalo? Kdyby se tomu tak stalo, znamenalo by to, že osud existuje a ta vyznačená cestička se nedá nijak obejít (na určitou chvíli dá, ale jakou to má cenu, když skončíte právě na tom samém místě?), nebo už by se naše poloviny nikdy v životě nesetkaly?
Stejně by nebylo možné, abychom žili tímto způsobem, odděleně. Každý z nás má dvě poloviny. A jedna bez druhé prostě nemůže být. Bylo by to jako ztráta sami sebe, poloviny života, poloviny cítění, poloviny všeho.
Když čelíme důležitému rozhodnutí, zvažujeme všechny možnosti vždy jako jiná osoba, v jiném světle, jiným způsobem. To, jak se rozhodneme, z nás dělá to, čím jsme, náš charakter. Definuje nás. Takže kdyby naše půlky žily každá zvlášť, neměly by se jak rozhodovat a vždy by pro ně existovala jen jedna životní cesta, jedno rozhodnutí. A třeba by je právě tato skutečnost nakonec přivedla znovu k sobě, jako k jedné osobě.
Asi v něj začínám pomalu a jistě věřit...
A co vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EvFan EvFan | 2. srpna 2012 v 19:49 | Reagovat

Chvíli mi trvalo, než jsme přišla na to, co ke článku napsat za komentář a jakou formou to podat, protože na mě udělal opravdu dojem a nechci něco takového odbýt jenom 'Máš pravdu' a podobně.
Nejdříve bych chtěla podotknout, že článek je napsán velmi pěkně a četla jsem si ho hned několikrát.
Nad otázkami jako jdou tyto jsem už několikrát taky přemýšlela, nicméně jsem je nikdy nedotáhla do konce, na něco, jako je tohle, nevím, jak se ptát sama sebe tak, abych došla k vysvětlení, co dává smysl a byla bych schopna mu věřit. Možná to bude i tím, že myšlenka osudu, toho, že všichni máme svoje cesty dané předem a dostaneme se k nimi vždy, ať dříve či později, moc nezamlouvá. Působí to na mě rozpolceně, na jedné straně mě to trochu uráží, říkám si, že nechci být jenom herec, co odříkává svůj text, ale chci si svůj scénář psát sama. Být svým vlastním tvůrcem.
Na straně druhé se zjistit odpovědi na tohle téma vyhýbám, děsí mě,že by tady mohlo být něco větší než jsme my, ať už je to Bůh nebo osud.
Jinak se ještě jednom klaním před článkem, opět moc hezký napsaný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama