Automatic, Tokio Hotel

18. srpna 2012 v 21:26 | Sáároušš |  Recenze
Dnešní večer je ve znamení recenzí. Pořád říkám, že na nejlepší myšlenky, témata na zamyšlení, nápady a všechno těchto věcí se týkající, se nejlépe přichází ve sprše. Nevím, co je na tomto poněkud intimním místě zvláštní, možná, že to bude i tou intimitou s tím spojenou, konec konců do sprchy chodíme nazí, že ano. Takže možná, že se tím obnažuje i naše mysl, otvírá se, přizpůsobuje se...
Každopádně jsem se rozhodla pro recenzi videa od Tokio Hotel, Automatic. Když přeskočím fakt, jak moc je tato skupina pomlouvaná, o jejich hudbě v negativním smyslu nikdy nepadla ani půlka slova, co já vím. (Konstruktivně, samozřejmě.) Vždy to bylo jen a jen o image a o ničem jiném.

Automatic byla první vydaná skladba z jejich alba Humanoid. Vybrala jsem si ji, protože mi přijde, že jako první vydaná skladba ještě pořád zachycuje ty staré Tokio Hotel, jejich starou rockovou hudbu, která se od vydání Humanoid tak trochu přeformovala v něco elektronicky popového.
Skladba, jak řekl Bill (frontman), má být o automatických pocitech dívky. Láska, nenávist, štěstí.... Hlavně asi ta láska. Protože neznám nikoho, kdo by nemiloval, nebyl milován a nechtěl by být anebo milovat v jedné osobě. Vždy jedna z těchto věcí souhlasí a sedí. Píseň se mi líbí v tomhle smyslu, protože se dotýká těchto pocitů velice zajímavým způsobem, skoro bych řekla nadpřirozeně.
Stále se ale svým způsobem nemohu zbavit pocitu, že tato písnička a pocity v ní jsou napsány jako kdyby jsme se bavili o kusu plechu, o stroji.
Asi rozumím, co tím skupina chtěla vyjádřit, proč to napsala, tak, jak to napsala, formací do elektronické hudby chtěli zřejmě zaexperimentovat a zkusit něco nového. Roboti, budoucnost, pocity...
Ale robot přece žádné pocity nemá. V science fiction možná. Ale duše... To je přece něco, co nemůže mít žádný stroj, to je něco, co mu jeho vlastník nemůže darovat, nemůže mu to dát. Ano, to je pravděpodobně to, co tím chtěli vyjádřit... Možná proto v klipu ta robotka (já vážně nevěděla, jak ji nazvat :D) nakonec toho robota nepolíbila....


Znáte takový ten pocit, kdy píšete o něčem, čemu jste úplně nerozuměli a dojdete k závěru, že jste tomu začali rozumět? To je jedna z nejlepších věcí na psaní.


Each step, you make
Each breath, you take
Your heart, your soul,
remote controlled

This life is so sick
You're automatic to me.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama