Srpen 2012

Zmatenost

28. srpna 2012 v 17:46 | Sáároušš
Včera jsem konečně dopsala povídku. Psala jsem ji celkem dlouho, protože jsem měla pocit, že v určité části něco chybí a nepřišlo mi správné nechávat tohle místo prázdné. Což - když nad tím tak přemýšlím - se mi nikdy nestalo. Vždy, když už mě nic u povídky/příběhu/úvahy nenapadlo, brala jsem to, že to tak pravděpodobně má být.
Přesto ještě asi nejsem moc připravená, předat ji dál, lidem, okolí, ven, na pospas,.... na blog.
Je mi líto, že nic nestíhám. Je mi líto, že nemám inspiraci. Je mi líto, že nevím, jak vynaložit s časem. S něčím tak drahocenným. Je mi líto, že se nemůžu rozhodnout, jestli by teda bylo správné ji sem vložit, jestli to má nějakou cenu a jestli doopravdy chci, aby ji lidé četli.
Opravdu nevím, co je na ní zvláštního. Možná je to tím tématem, možná je to tím, jak skončí...
Nechci být sobecká, myslet na svou návštěvnost a na to, kolik lidí sem chodí a čte moje věci. Vkládám to sem i kvůli sobě. Vypsat se z věcí, co mě trápí, podělit se, prodiskutovat, navštěvovat ostatní blogy a být tak součástí nějaké velké skupiny lidí mě strašně baví a jsem za to vděčná, ale přece jenom tenhle blog existuje krátkou dobu a moc komentářů, reakcí a v podsatě ani záznamů se zde neneastřádalo. Jestli je to chyba v propagaci, nebo těžko říct. Posuďte sami.
Takže jsem se rozhodla.
Pro mě má ta povídka asi větší cenu, než většina úvah, co jsem zde uveřejnila (povídku tu mám jen jednu), takže ji sem dám, až pokud uvidím, že by to mohlo vést k něčemu jinému, než ke ztrátě v dalších příspěvcích.
Doufám, že jsem se pokusila vyjádřit tak, že to nevypadá, jak hrozně mi záleží na návštěvnosti mého blogísku. (Vážně jsem řekla blogísku?)
Navíc myslím, že takových blogů je v blogosféře víc, než dost. I těch, kteří používají pojem blogísek.

Automatic, Tokio Hotel

18. srpna 2012 v 21:26 | Sáároušš |  Recenze
Dnešní večer je ve znamení recenzí. Pořád říkám, že na nejlepší myšlenky, témata na zamyšlení, nápady a všechno těchto věcí se týkající, se nejlépe přichází ve sprše. Nevím, co je na tomto poněkud intimním místě zvláštní, možná, že to bude i tou intimitou s tím spojenou, konec konců do sprchy chodíme nazí, že ano. Takže možná, že se tím obnažuje i naše mysl, otvírá se, přizpůsobuje se...
Každopádně jsem se rozhodla pro recenzi videa od Tokio Hotel, Automatic. Když přeskočím fakt, jak moc je tato skupina pomlouvaná, o jejich hudbě v negativním smyslu nikdy nepadla ani půlka slova, co já vím. (Konstruktivně, samozřejmě.) Vždy to bylo jen a jen o image a o ničem jiném.

Písmena X všude kolem

15. srpna 2012 v 23:32 | Sáároušš |  Moje vlastní tvorba



Tyhle úkazy byly viděny postupně nejdříve ze dne 4. srpna z okna u babičky na zahradě (proto ten odraz na fotce, chtěla jsem to jít potom vyfotit ještě jednou, ale X zmizelo). Byl to zrovna den po shlédnutí posledního dílu deváté série Akt X, tudíž posledního vůbec. Čekala jsem na tento okamžik už hodně dlouho a ten díl mne ponechal v nostalgii ještě hodně dlouho a probděla jsem nad ním půlku noci.
Když jsem se určitým způsobem dokázala smířit s faktem, že je tohle zkrátka kříž vytvořený letadly (a naprosto upřímně chápu, pokud nesdílíte mé nadšení, že by to opravdu mohlo být X jakožto znamení něčeho) zahlédla jsem na večer 9. srpna, když jsem si šla zaběhat další X, ze kterého jsem byla snad ještě víc unešená než z toho prvního.
Nechci být paranoidní a věřit něčemu tak naivnímu jako že by tyhle naprosto náhodné letadly vytvořené (?) obrazy mohly znamenat více, ale nemohu popřít, že mě tyhle jevy zanechaly v tušení, že Akta X tu se mnou budou nadále, že nikdy nezmizí z mého života, protože toto byl seriál, který mě hrozně moc ovlivnil. Chci uvěřit.

Osud

2. srpna 2012 v 14:44 | Sáároušš |  Moje vlastní tvorba
Jak silná se po mně v životě chce, abych byla? Jak silní bychom měli být, abychom mohli překonat překážky a úskalí v životě, které se pro nás chystají? Kdo je chystá? Pokud Bůh, z jakého důvodu to dělá? Zkouší naši trpělivost, pozoruje nás shora a čeká, jak se zachováme?

Přání

2. srpna 2012 v 14:40 | Sáároušš |  Moje vlastní tvorba
Mám hrozně moc věcí, nedopsanejch, který bych ráda co nejdřív sdílela, ale je to těžší, než se zdá a někdo mi poradil, že bych to možná měla nechat otevřené, aby si nad tím každý popřemýšlel podle svého. Takže z toho vyšla další menší úvaha.
Teď momentálně sedím v internetové kavárně, jsem u babičky, bez pravidelného internetového připojení. Takže se budu muset spokojit s tímhle.
Mám v plánu nějaké obrázkové články, protože jsem hodně fotila, ale rozhodla jsem se, že je sem dám všechny dohromady. Vyšly z toho moc pěkné kousky, na můj údiv. Pošlu je sem všechny, až se dostanu domů. Ale už nebudu kecat a rozkliknutím na celý článek si tu úvahu budete moci konečně přečíst :).