Růže na hrobě

2. července 2012 v 22:36 | Sáároušš |  Moje vlastní tvorba

Původně nevinné slohové cvičení, ze kterého se vyklubalo více, než jsem očekávala.


Růže na hrobě

Jsem růže na hrobě. Zem pode mnou je chladnější, než jakákoliv jiná. Ve vzduchu je cítit smutek všech zúčastěných. Obloha je zatažená, jako kdyby Bůh truchlil pro ztrátu zesnulého. Jáma, do které jsem spadla, se zdá býti z mého místa nekonečně hluboká. Jsem bezmocně ležící, upuštěna milujícím příbuzným zesnulého. V té chvíli, kdy jsem padala do té tmavé jámy, se vteřiny se zdály být jako nekonečné hodiny. V okamžiku dopadu nevnímám nic jiného, než skutečnost, že tu jsem naprosto sama opuštěná v té temnotě, která se zdá nekonečná.
Počítám kapky padající z té výšky, ale nedokážu rozpoznat, co z toho jsou slzy truchlících a co z toho déšť, který právě vypustila roztržená mračna.
Cítím se tak osamělá. Jak tu tak ležím, přemýšlím o účelu růže jako květiny. Jsme darovány z lásky člověku, kterého ten druhý miluje. Tak proč spoustu z nás končí i tímto způsobem? Opuštěna, zanechána na hrobě, jako znamení smutku, lítosti, smrti...
Lásky. I přesto jak moc je tohle smutná chvíle, byla jsem darována i tak z lásky. Z lásky pro toho nebohého pode mnou. Nejsem zas tak opuštěná, jak by se na první pohled zdálo…
A v té chvíli začaly padat do hrobu další růže, jako kdyby se mělo mé tvrzení tímto skutkem potvrdit, a ty byly později pomalu zasypávány hlínou, aby mohl zesnulý odpočívat v klidu.
Pokud je můj osud zůstat zde a zemřít tu spolu s tím nebohým, zůstávám s domněním, že jsem byla u přes to všechno darována z lásky a že tu nejsem sama.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama