Evanescence podruhé

19. června 2012 v 17:01 | Sáároušš |  Věci, co nade všechno miluju
Založila jsem novou rubriku a hádám, že to bude jedna z těch, kterou se budu v blízkém budoucnu zabývat zatím nejvíce. A jakým jiným článkem začít než tím neuvěřitelným zážitkem, který se udál onoho magického dne 17. června.

Už z nadpisu asi všichni víte, o co se jedná a navíc jsem o tom mluvila v minulých článcích. Ano, toho dne se konal koncert Evanescence.
Do Prahy jsme s kamarádkou dorazily okolo šesté odpolední a byly jsme překvapené tím množstvím lidí. Ono abych to osvětlila, fakt jich tam moc nebylo. Zhruba okolo padesáti bylo dole u pódia a ti méně zúčastnění, co se evidentně nechtěli mačkat, stáli nahoře u zábradlí.
Ovšem my jsme se rozhodly přidat se dolů k lidem u pódia celkem brzy, protože opravdu se mi nechtělo stát někde vzadu deset minut před začátkem.
Měla jsem celkem slušné místo, asi nějak pět metrů od pódia. Stály jsme tam dvě hodiny, hlídaly jsme si záda, naše místa a všechno. Ale vůbec mi to jako dvě hodiny nepřišlo, zatím o sobě bolest končetin úspěšně nedávala vědět. Sakra, tak strašně už jsem chtěla něco vidět! Byla jsem z toho totálně vedle, unešená, srdce mi bušilo jako o závod.
V osm začala předkapela Dying Passion. Vážila jsem si toho, že vážně začali v osm a nijak to neprotahovali. Podle názvu jsem moc přesně nevěděla, co očekávat, zda rock, či metal, či něco úplně jiného... Ale skupina navzdory kritikám z různých stran v podobě článků se mi jevila výborně, dokonce bych si je ráda někdy poslechla znovu. Další věc, co mě překvapila byla, že Dying Passion je česká skupina. Popravdě je mi celkem líto, že jsou tak málo známí. Něco takového na české hudební scéně chybí. Opravdu. Budu nad tím ještě přemýšlet...
Jinak Dying Passion skončili přesně v devět a poté se zkoušeli světla a nástroje. Pak se strašně dlouhou dobu nic nedělo, což všechny nutilo dělat jeden druh činnosti. Fanoušci ječeli, skandovali, řvali... Prostě dělali hluk. Patnáct minut se zdálo býti jako nekonečná věčnost. Mně se zrovna v té době ozývali nohy jako na protest, protože mě už vážně začaly bolet.
A potom najednou, po té neúprosně dlouhé chvíli se zhasla všechna světla a všichni věděli, co nastane. Ozvaly se bubny v podání Willa, oznamující první píseň, kterou byla What You Want. Začala jsem nekontrolovaně ječet, jako utržená ze řetězu a při refrénu ,,Hello, hello, remember me?" jsem skákala jak o život.
Téměř okamžitě po ní nastoupila Going Under a mě na chvíli popadla obava, že tohle skončí velice rychle. Ale ta okamžitě opadla při části ,,I'm Going under! Drowning in you!" Všichni zpívali spolu s Amy, budilo to neuvěřitelně nádherný dojem. Při klidnějších pasážích světla svítila méně, uvolněněji, ale při těch rychlých a energických se jakoby houpala to všech stran. Nejednou se mi stalo, že jsem Amy při tom ztratila, což mě opravdu štvalo, bylo to jako neukojitelná touha. Potřeba ji vidět, když zpívá, co prožívá, všechny emoce...
Stálo mě hodně sil nerozbrečet se tam, protože to bylo opravdu silné.
Spoustu songů, jako třeba Call Me when You're sober, Sick, Swimming home, apod. jsem opravdu nečekala, o to víc mě překvapily.
Po odehrání patnácti písní se Evanescence někam odešli a v hale zavládlo ticho. Ale ne nadlouho. Fanoušci chtěli slyšet něco víc, další písničky a po chvíli se skupina vrátila spolu s Amy a její českou vlajkou odehrát přídavky Your Star, Swimming Home a samozřejmě My Immortal. Amyin úsměv a smích mi bude tkvít v paměti pravděpodobně navždy.

,,Děkujeme vám! Hrozně dlouho jsme se sem chtěli jet podívat...!"

,,Kdybyste jen věděli, jak hrozně moc vás milujeme. Opravdu."

Z této věty jsem vážně nemohla. Věřila jsem jí všechno, to, jak stojí, kolik do toho dává emocí, jak s námi mluví... Její Děkuji (doslova!) bylo opravdu neuvěřitelně roztomilé.
Dále napsala Amy na Twitter: Praho, byla jsi úžasná! Štve mě, že musíme jít! Děkuji za úžasný večer, nezapomeneme na to. Až se znovu setkáme. (Větu Až se znovu setkáme napsala Amy doslova česky!)
Ze srdce doufám, že se někdy opravdu znovu setkáme....
I love you Amy!

Pár obrázků :)







Nějaké serepetičky, co jsem si koupila já :)
Nálepky

Odznáčky


Tričko

zepředu

zezadu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adelle Adelle | Web | 19. června 2012 v 20:18 | Reagovat

úplně mě mrazí když to čtu, paráda :) já chci je vidět ještě jednou!!!! asi pojedu do ruska :D

2 Sáároušš Sáároušš | Web | 19. června 2012 v 20:30 | Reagovat

[1]: děkuju :) já taky, hrozně moc!

3 rionka rionka | Web | 20. června 2012 v 7:04 | Reagovat

ááá, tys ulovila tohle tričko! Uprostřed je Praha, já to chci. Bohužel už tam nebylo, když jsem přišla, tak jsem si koupila to s kouskem textu z My Heart is Broken, ale tohle taky nutně potřebuju :D

4 Sáároušš Sáároušš | Web | 21. června 2012 v 14:07 | Reagovat

[3]: hah, no jo, mně tohle přišlo fakt nejhezčí z těch všech, co tam byly :)

5 Jenny the Strange Jenny the Strange | Web | 4. července 2012 v 9:43 | Reagovat

Moc hezky napsané :D Ty fotky jsi fotila ty? Jestli jo, tak jsme stály kousek od sebe... Ty placky a samolepky mám taky, ale tričko jsem si bohužel koupit nemohla... :-?

6 Jenny the Strange Jenny the Strange | Web | 4. července 2012 v 9:50 | Reagovat

A ještě něco... Pokud bys chtěla slyšet nějakou metalovou českou kapelu, poslechni si kapelu Falcar :)

7 Sáároušš Sáároušš | Web | 4. července 2012 v 14:29 | Reagovat

[6]: [5]: Děkuji :) No v podstatě to fotila kamarádka, já jsem na to levá, ale stála za mnou, takže je možný, že jsme stály kousek od sebe.
Tohle tričko jsem si koupila při cestě z Incheby, kdy jsem potkala týpky s velkou brašnou, kteří prodávali tyhle trička za směšný ceny, kdo by to nebral :)
Jinak děkuji za návrh, ráda si poslechnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama